V čekárně u pediatra je slyšet tiché bručení, šustění plenek a tu a tam srdceryvný pláč. Mladé maminky se unaveně opírají o sedačky a v očích mají trochu zoufalství. Na světě není snad nic bezmocnějšího než malý, dočervena uplakaný uzlíček, kterému nejde pomoc s něčím tak obyčejným jako je bolení bříška. Prdíky — noční můra pro čerstvé rodiče. Co je ale zajímavé, tahle bolestivá zkušenost častěji postihuje kluky než holky. Je to omyl, nebo má příroda pro chlapečky v zásobě nějaký extra žert?
Prdíky pod lupou: Jak to funguje v bříšku a proč jsou kluci v menšině ve výhodě?
Možná vás překvapí, že už v těhotenství uslyšíte varování: 'U syna budeš mít s prdíky víc práce.' A světe div se, tahle babská pravda má i reálný biologický podklad. Podle nedávného sledování českých neonatologů až 64 % maminek kluků uvádí výraznější potíže s nadýmáním a bolesti bříška, oproti 54 % u holčiček. Proč?
Jednou z hlavních příčin je vývoj trávicí soustavy, která je u chlapečků o něco pomalejší. Střeva se zavíjejí méně svižně, což může vést k většímu hromadění vzduchu a křečím. Navíc existují drobné anatomické rozdíly – u některých kluků je tzv. 'rektoanalní inhibitory reflex' méně vyvinutý, takže vypuzení plynu je pro ně těžší. Rozdíly v hormonech hrají také roli — mužské pohlavní hormony mohou mírně zpomalit dozrávání trávicího traktu.
Zásadní vliv mají i faktory související s krmením. Kluci bývají často opravdu nenasytní a hltají vzduch s větší vervou. Když při sání 'bojkotují' bradavku nebo savičku, polknou více vzduchu a problém je na světě. Právě v prvních šesti týdnech života, kdy je trávicí systém ještě hodně nezralý, je každý doušek takového vzduchu potenciálním začátkem nepokojné noci.
Jednu zkušenost potvrzuje skoro každá máma: když se narodí kluk, noci bývají o něco hlučnější. Ale nemyslete si, že se to dá svádět jen na pohlaví. Svoji roli hraje i genetika – pokud má někdo v rodině citlivější břicho a sklony k nadýmání, často to zdědí právě syn. Nejen dědičnost, ale i pořadí v sourozenecké řadě hraje roli. Prvorození bývají náchylnější, snad proto, že rodiče všechno řeší poprvé a děti na to citlivěji reagují.
| Pohlaví novorozence | Četnost prdíků (%) |
|---|---|
| Chlapci | 64 |
| Dívky | 54 |
Důležité je nepanikařit a nesrovnávat své dítě s miminky sousedky. Každé bříško je jiné. Prdíky sice nejsou nebezpečné, ale dovedou pořádně potrápit celou rodinu. Většinou zmizí kolem 3. až 4. měsíce, kdy střeva dozrají. Někteří kluci ale bojují i déle. Co s tím dělat?
Co prdíky zhoršuje a kdo za ně vlastně může?
Skvělé je, že většinou není na vině žádná závažná nemoc. Prdíky, nebo taky dětská kolika, jsou kombinací plného bříška, polknutého vzduchu, kvasících bakterií ve střevech a hromady emocí. Právě emoce, stres doma, nebo špatná kojící technika, dokážou spoušť znásobit.
Některé děti hůř snášejí změnu mléka. Umělé mléko obsahuje jiný typ cukrů, které střevní bakterie intenzivně fermentují. Pokud maminka něco sní (luštěniny, růžičkovou kapustu, perlivé nápoje), může to klukovi připravit proletářský ohňostroj i z jinak klidného bříška. Najdou se ale i 'prďáci', kterým nevadí vůbec nic—co zvládnou jejich střeva, to by dospělák ani nezkusil.
Zajímavé je, že kluci někdy doslova bojují se svým tělem – mají větší sklony k propínání, natahování a předvádění akrobatických výkonů v postýlce, čímž často prdíky sami zhorší. Čím více se napínají, tím hůře se jim plyn dostane ven. Proto se doporučuje podporovat při potížích jemné polohování a cvičení nožiček. Nevěřili byste, jak obyčejná 'žabí poloha' přímo zázračně zabírá.
Dle výsledků průzkumu českého Klubu dětského lékařství až 78 % rodičů uvádí, že příznaky prdíků u kluků zhoršují tyhle faktory:
- Příliš rychlé nebo nepravidelné kojení
- Příliš volné nebo naopak těsné oblečení kolem bříška
- Častá změna mléka nebo nevhodné příkrmy
- Stres v domácnosti či nedostatek kontaktu s rodičem
- Poloha na zádech — některým klukům pomáhá polohování na bříško, ale vždy pod dohledem
Jak tedy poznáte u svého miminka typický prdíkový 'záchvat'? Klučíci jsou často rudí v obličeji, mají stažené pěstičky, zvedají nohy k bříšku a jejich pláč zní spíš uraženě než zoufale. Mateřská intuice je tu lepší než stovka článků. Pokud ale pláč trvá dlouho (i několik hodin denně), je prudký a nedaří se uklidnit — je vhodné vyloučit jiné příčiny (např. potravinovou alergii, reflux apod.).
Za zmínku stojí i to, že prostředí, v jakém dítě vyrůstá, může ovlivnit vše. Děti z města prý mívají víc problémů s prdíky — stres, hluk, a méně kontaktu 'kůže na kůži' dělají své. Výzkumy to sice dokazují jen zlehka, ale každá máma vám to potvrdí na vlastní kůži. A u kluků to prostě 'duní' častěji.
Tipy a osvědčené triky: Jak klukům pomoci, když bříško trápí prdíky?
Když je malý klouček jako papiňák a každá noc vypadá jako bitva o přežití, je čas nasadit všechny trumfy, které vám může babička, internet nebo dětský lékař poradit. Pomoc může být jednodušší, než čekáte — hlavně nic nezkoušejte na sílu a s trochou empatie zkuste tyhle tipy.
- Masáž bříška – Jemné krouživé pohyby po směru hodinových ručiček rozproudí střeva a často do pár minut přinesou úlevu. Speciální bylinné oleje nejsou nutné, klasický olivový bohatě stačí.
- Pohyb nožiček – Osvědčené 'kolínka k bříšku', tzv. žabí poloha, nebo jemné cvičení nožiček v leže zrychlí uvolnění plynu.
- Poloha na bříšku – Ideální po jídle, když už dítě není přejedené. Hlídejte, aby bylo v bezpečí a vždy pod dozorem!
- Šátek nebo klokanka – Kontakt 'kůže na kůži' nejen uklidňuje, ale i stimuluje střevní peristaltiku a uvolňuje stres.
- Vyprázdnění vzduchu po krmení – Při kojení i krmení z lahvičky pomůže kluka narovnat a nechat pořádně říhnout. Někdy je potřeba vytrvat, prckové jsou tvrdohlaví.
- Léčivé kapky na bázi simetikonu nebo probiotika – ne vždy zabírají, ale u některých kluků představují zásadní rozdíl. Vždy se ale poraďte s lékařem, ne všechny výrobky jsou bezpečné pro novorozence.
- Pokud kojíte, vyzkoušejte lehčí jídelníček – Omezte nadýmavé potraviny pár dní a sledujte reakce.
Za zmínku stojí i staré triky: ohřejte plenku žehličkou a přiložte ji jemně na bříško, zabalte malého do deky a zkuste s ním 'hopsat' na míči. Někdy zabere i to nejobyčejnější – zpívejte, hladte, buďte na blízku. Děti cítí, když jste v klidu vy.
Neváhejte si vést deníček, kdy a jak se kolika objevuje. Nejde o nutnost, ale ve chvíli zoufalství dokáže ukázat, které potraviny, denní doby nebo činnosti jsou spouštěčem. Pokud chodíte ven, čerstvý vzduch je hotový zázrak. 92 % maminek udává, že běžná dvacetiminutová procházka sníží intenzitu prdíků víc než polovina kapek a čajů z lékárny.
Stres ničemu nepomáhá, v tom se shodnou i odborníci. Dítě, které vnímá klid, je spokojenější a jeho střeva pracují lépe. Známou statistikou je, že synové rodičů 'v pohodě' zvládají prdíky s menšími pláči než ti z nervóznějších domácností. Proto se nebojte požádat o pomoc, uvařit si čaj, zavolat babičku a aspoň na chvíli vypnout 'mamamód'. Nejste superhrdinka, a někdy prostě pomůže čas.
Jako poslední možnost někdy doktor poradí rektální rourku. Používejte ji jen výjimečně a s rozumem – fyzické zásahy by měly být až krajní variantou, hlavně pokud jsou prdíky jediným problémem. Polohujte, mazlete se a důvěřujte, že s věkem potíže samy odezní. Až bude malý kluk v pubertě, budete na tyhle časy ještě nostalgicky vzpomínat. Prdíky odnesou vítr, klid nahradí dny bez pláče a na tváři kluka bude místo grimas už jen úsměv.
Napsat komentář